Vývojové období dítěte předškolního věku 3 – 6 let

        Je významné a nejdůležitější vývojové období, kdy dítě výrazně vyspívá po stránce tělesné, pohybové, rozumové i společenské. Máme smírnou hodnotu, je třeba ho ochraňovat a respektovat. Je to základní období pro začátek učení a intelektuální vývoj dítěte. Mezi nejdůležitější potřebu v tomto věku patří beze sporu hra.

        Děti v předškolním věku milují hru na něco, hrají různé role a napodobují situace, které prožily. Důležité je rovněž stavění z kostek a stavebnic, vytváření a vyrábění, při kterém si rozvíjejí jak hrubou, tak jemnou motoriku.

       I přesto, že některé momenty ve výchově dětí nejsou pro jejich rodiče a vychovatele příliš příjemné a jednoduché, jsou bezesporu důležité a nutné pro další zdravý vývoj dětí. Je to především období neustálých otázek „A proč?“ ..a taky období vzdoru, kdy si dítě začíná uvědomovat sebe sama a zkouší, co vše si může dovolit. Zde je na místě stanovit pevné hranice, být důslední a jednotní ve výchově. Právě pevné mantinely dodávají dítěti důvěru a jistotu, bez které se nemůže vyvíjet dál.

       Už v batolecím věku děti rádi pomáhají a napodobují své vzory – nejčastěji rodiče, ale i starší sourozence, prarodiče…, a to je pro ně ten nejlepší a nejpřirozenější způsob učení. Stejně důležité je dodržování stanovených pravidel, ať už v rodině, ve školce nebo v celé společnosti, které pomáhají dětem pochopit, jak svět funguje.

      A na co bychom rozhodně neměli při výchově dětí, nejenom v předškolním věku zapomínat? Snažit se všímat si toho, co dobrého udělaly, co se jim povedlo, co dokázaly a zvládly, v čem se zlepšily. Především tím bude sílit jejich sebedůvěra, kterou budou potřebovat celý život. Dobrou práci není třeba odměňovat sladkostmi a dárky, mnohem lépe ji oceníme pohlazením, úsměvem a upřímným projevem obdivu.

 

 

Na podzim půjdou do školy. Co jim nabídnout?

 

Aspekty školní zralosti a připravenosti

                U předškolních dětí bychom měli v první řadě rozvíjet pozornost. Pozornost je základním stavebním prvkem pro příjem informací. Jejím prostřednictvím lidé poznávají své okolí, mohou se rozvíjet. Další důležitou funkcí je sluchové vnímání. Rozvoj sluchového vnímání souvisí se záměrnou pozorností. Dítě by mělo být od tří let schopno určit, odkud zvuk přichází, postupně během následující roku by se mělo naučit rozpoznat, co zvuk vytváří. Ve čtyřech letech by mělo poznat písničku podle melodie, vyslechnout pohádku, vyprávění. Rok před nástupem do školy by výše vyjmenované úkoly mělo dítě již zvládat bez problémů.  Další důležitou funkcí je sluchové rozlišování. Předpokladem je úspěšné zvládnutí předchozích kroků, tedy sluchová koncentrace a sluchové vnímání figury a pozadí. Mezi další důležité oblasti patří zrakové vnímání. Úkoly, které dětem na rozvoj odlišení figury od pozadí předkládáme, mohou mít různou náročnost. Vycházíme z vývojové úrovně dětí. Mezi oblasti, které bychom měli, také rozvíjet patří motorika, vnímání tělesného schématu, grafomotorika a řeč. Velký význam má též psychická a sociální zralost. Dítě musí například vědět, že co mu projde doma neprojde ve školce. Ve škole je hodně důležitá sebeobsluha a také pracovní návyky. Na školu musí být zralé nejen dítě, ale i jeho rodiče.

 

Co umíme, děláme rádi

             Dítě by před nástupem do školy mělo zvládat například pravolevou orientaci nebo znát celé své jméno a případně i adresu. Musíme se snažit citlivě doladit to, co dítěti nejde. Měli bychom je vést k tomu, aby si v tom co se mu nepovedlo, našlo něco, co se mu podařilo. Předškolák už dobře ví, že mu něco nejde, a pokud jeho výkony stále vynášíme do nebes, nijak tím jeho vývoj nepodpoříme. Můžeme tím jeho sebevědomí naopak srazit, protože nabude dojmu, že je tak nemožný, že nám stojí jen za falešné chvály.

 

                                 

10 ZNAKŮ PŘIPRAVENOSTI DÍTĚTE PRO VSTUP DO ZŠ

  1. Dítě by mělo být dostatečně fyzicky a pohybově vyspělé, vědomě ovládat své tělo, být samostatné v sebeobsluze.
  2. Dítě by mělo bát relativně citově samostatné a schopné kontrolovat a řídit své chování.
  3. Dítě by mělo zvládat přiměřené jazykové, řečové, a komunikativní dovednosti.
  4. Dítě by mělo zvládat koordinaci ruky a oka, jemnou motoriku, pravo-levou orientaci
  5. Dítě by mělo být schopné rozlišovat zrakové a sluchové vjemy
  6. Dítě by mělo zvládat jednoduché logické a myšlenkové operace a orientovat se v elementárních matematických pojmech
  7. Dítě by mělo mít dostatečně rozvinutou záměrnou pozornost a schopnost záměrně si pamatovat a vědomě se učit
  8. Dítě by mělo být přiměřeně sociálně samostatné a zároveň sociálně vnímavé, schopné soužití s vrstevníky ve skupině
  9. Dítě by mělo vnímat kulturní podněty a projevovat tvořivost
  10. Dítě by se mělo orientovat ve svém prostředí, v okolním světě i v praktickém životě

 

MOJI MILÍ,

nerozmazlujte mne.

Vím dobře, že bych nemělo dostat všechno, oč si řeknu. Já vás jenom zkouším!

Nebojte se být přísní a pevní. Mám to raději - cítím se tak bezpečněji.

Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

Nedělejte ze mne menší, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně „jako velký“.

Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourá to můj smysl pro hodnoty.

Nechraňte mne před všemi následky mého jednání, potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.

Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poranění a bolístkám. Dokážu se s tím vyrovnat.

Nesekýrujte mne, muselo bych se bránit tím, že budu „hluché“ a budu dělat mrtvého brouka“

Nedávejte mi ukvapené sliby, pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.

Nezapomínejte, že se vždycky nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtělo. Nejsem proto vždycky přesné a nebývá mi rozumět.

Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.

Nebuďte nedůslední. To mne úplně mate.

Neříkejte, že mne nemáte rádi, i když někdy dělám strašné věci.

Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hloupostí. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně to pro mne znamená, že se mi snažíte porozumět.

Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní, velmi mne pak šokuje, když zjistím, že to tak není.

Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po vaší omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejším.

Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím, snažte se.

Nezapomínejte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění.

Ale to všechno vám nemusím říkat, že ne?

 

            VAŠE DÍTĚ  (Z  knihy  Františka Novotného : Blažení)